Comenia script je krok správným směrem, aneb spojité psací písmo je švabachem dneška

Už brzy bude v českých školách končit testování nového psacího písma, které by mělo nahradit tradiční spojitou variantu. Z výzkumů zatím vyplývá, že rodiče i děti si písmo velmi pochvalují, jelikož se ho prvňáci rychle naučí a jsou schopni ho v krátké době aktivně používat, což potvrzují i jejich učitelé. Přesto se ozývá velké množství lidí, kteří s tímto zjednodušením nesouhlasí, a právě ty bych chtěl přesvědčit o tom, že tato změna bude opravdu krokem kupředu.

Lidé by si měli uvědomit, že základní funkcí písma je zaznamenání informace a její zprostředkování dalším lidem. Je tedy logické, že čím jednodušší písmo bude, tím více lidí ho bude schopno alespoň na základní úrovni využívat. Stejně tak čím větší počet lidí bude schopen písmo přečíst, tím lépe se informace bude šířit.

Častým argumentem odpůrců nového písma je fakt, že se takhle psát učili oni a učilo se to tak vždycky. Ale není tomu tak. Psací písmo ve spojité podobě, v níž ho známe dnes, má historické kořeny poměrně mělké. Lidé ho začali používat až v 19. století, v období romantismu, jelikož bylo tehdy v módě psát zdobně a strojeně.

Toto složité a pro běžnou komunikaci nepraktické písmo však brzy zastaralo a poměrně rychle docházelo k jeho zjednodušování; už ve 30. letech 20. století se přestalo písmo stínovat a jinak zdobit a o několik desítek let později už došlo ke změně do současné podoby.

Do 19. století tedy lidé psali jiným písmem, tehdy často švabachem. A nemyslím si, že by se dnešní kritici nového písma ke švabachu chtěli vrátit jen proto, že se dříve učil a psali jim naši předkové. Byl by to jasný anachronismus a krok zpět. Spojité psací písmo je dle mého názoru dnes již také zastaralé, jelikož ho už nevídáme v knihách ani na úředních listinách. Jen to zastarávání ještě nepociťujeme tak zřetelně.

Z tohoto nástinu historie současného psacího písma vidíme, že se dříve psalo úplně jinak, a tudíž odpadá i argument o tom, že právě toto písmo rozvíjí jemnou motoriku, protože by naši předkové museli být, jak se u nás říká, „gramlaví“ (a co teprve ti nebozí chudáci v zemích, kde se nepíše latinkou…).

Další velkou výhodou spojitého psacího písma je podle jeho zastánců rychlost zápisu. Tento argument jsem schopen vyvrátit praktickou ukázkou, jelikož sám jsem začal, stejně jako mnoho mých přátel, nespojité psací písmo (velmi podobné tomu, které se má začít ve školách učit) používat právě proto, že poměr mezi rychlostí psaní a čitelností je výrazně lepší. A mám za to, že pokud se jím budou děti učit psát od začátku, rychlost jejich psaní se ještě zvýší.

Ještě jednou se zmíním o srozumitelnosti, jelikož ta je hlavní předností nového písma. To, že po sobě nemůžete přečíst poznámky psané současným písmem, je jedna věc, byť velmi nepříjemná. Ale mnohem větší problém s čitelností tohoto písma mají lidé na jiných místech světa, kde se jím vůbec nepíše. A nejsou to jen exotické země v Asii, ale i taková Velká Británie či USA. A pro komunikaci je dle mého názoru mnohem důležitější, aby nám lidé z jiných zemí co nejlépe rozuměli, než to, že se budou rozplývat nad krásou znaků, které jsme jim poslali.

Mnoho lidí se novému písmu brání také proto, že jsou zvyklí na to, že podpis vypadá jako klikyhák, jenž je odvozen ze současného psacího písma. Ale důležité je uvědomit si, že i to se lidé učili podle předlohy a postupem času se jejich podpis zformoval spíše do podoby osobní značky. A tak se s největší pravděpodobností stane i u nového písma. A pokud bude podpis o něco málo čitelnější, bude to jen dobře. Navíc k jednoduššímu falšování podpisů to nepřispěje, jelikož podoba rukopisu je tvořena hlavně specifickými pohyby svalstva ruky, které bude pracovat i zde.

Avšak, i když jsem všemi deseti pro to, aby se tímto novým písmem děti učily psát co nejdříve, a budu se o tom snažit co nejvíce lidí přesvědčit, jsem toho názoru, že by si o tom, jaké písmo budou používat, měly rozhodnout právě děti (a jejich rodiče), jelikož plošné nařizování čehokoliv ještě nikdy nic dobrého nepřineslo.