pondělí 30. dubna 2012

Jistoty, nebo svoboda?


Poslední dobou velké množství lidí volá po tom, aby jim byly zajištěny všemožné jistoty. Ale nejspíš si ani neuvědomují, že tím pomalu ale jistě ztrácejí část svobody. Pravda, nemusí to být vidět na první pohled, ale dříve či později bude někdo chtít na talíř ještě větší porci jistot, na něž má prý nárok… a možná už vynucování a omezení někteří na své kůži pocítí.

A, ač se cítím být optimistou, myslím, že nakonec to skončí tak, jak to řekl už kdysi Benjamin Franklin, jeden ze zakladatelů USA a autor americké ústavy: "Kdo se vzdá svobody, aby získal jistotu, ztratí nakonec obojí!"

Ale každému samozřejmě dle jeho gusta. Vyberte si tedy sami ze dvou básní maďarského romantika Sándora Petöfiho, jestli chcete mít zajištěné jistoty jako pes, nebo být svobodným vlkem.



Píseň psů

Burácí vichřice
pod mračnou oblohou,
blíženci zimy-déšť
a sníh se valí mlhou.

Co je nám po tom? My
v kuchyni máme kout,
kde dovolil nám pán
pokorně ulehnout.

I jídla máme dost-
když ukojil pán hlad,
smíme si zbylou kost
pod stolem ohryzat.

Bič, pravda, po hřbetě
nám časem tančí dost
a bolí-ale což:
zahojí se psí kost!

A když ho přejde hněv,
zas přivolá nás sem
a šťastni lížeme
mu nohy pod stolem.



Píseň vlků


Burácí vichřice
pod mračnou oblohou,
blíženci zimy-déšť
a sníh se valí mlhou.

Holá je pustina,
kde máme nuzný byt;
ani keř nenajdem,
kam se lze uchýlit.

Zde vůkol ostrý mráz
a v břiše kručí hlad-
ten dvojí nepřítel
nás všude musí štvát.

A blízko třetí je:
zbraně tam na saních!
A naše rudá krev
již skrápí bílý sníh.

Mrznem a máme hlad
bok náš je postřelen
a bídu snášíme,
však každý svoboden.

Žádné komentáře:

Okomentovat